Cart 0
 
IMG_6569.jpg
 
 

Ruční fotografie z filmu

Možná to bude znít moc pateticky, ale chci se života účastnit. Když za mě foťák změří správnou expozici, zaostří, lightroom raw data umožní vymazlit k dokonalosti a algorytmus nebo preset, co se třeba i tváří, že vypadá jako film, ale ve skutečnosti s filmem nemá společnýho vůbec nic, za mě fotku vytónuje, tak musíte souhlasit, že to pro mě moc velký požitek není. Aspoň ne takový, jaký by mohl být.

Chci hádat expozici, chybovat (z nahodilých chyb někdy vyjdou neskutečný věci), chci být nucený měnit film zmrzlýma rukama v horách, protože mám před sebou něco neskutečného a nedá mi to, chci slyšet zacvaknutí filmu do toho kovového těla, poplétat, který film jsem kde vyfotil a vyvolávat je až mi to vyjde. Muset mít trpělivost.

Zastavit se v komoře když v naprosté tmě (možná jenom za zvuku In My Time of Dying nebo Fool in the Rain) negativy namotávám a zastavit se když pak sedím a čekám až každou celou minutu obrátím tank s vývojkou, čekat na to, když otvírám tank se zatajenym dechem, jestli tam vlastně něco je, skenovat a rozplývat se nad tím organickým zrnem, tahat zvětšovák po mém dědovi a přemýšlet u toho, jakou vášeň pro fotku musel mít on, a do rána dělat fotky svýma rukama.

Film nemá tendenci se tvářit nebo se něčemu podobat a to chci vidět i ve své práci. Ale nebojte, miluju i digitál ;)

 

 

Několik svých fotografií bych tady chtěl nabídnout k prodeji. Než je připravím, podívejte se zatím na video z komory, které pro mě natočil můj kamarád Petr Vyšohlíd.